Legendy klubu


Poděkování těm, kteří psali historii bílinského hokeje

V roce 2007 vznikla tradice ocenit ty, kteří si to opravdu zaslouží, ty kteří se opravdu zasloužili o bílinský hokej. Bez nich by možná dnešní hokej v Bílině ani neexistoval. I za to jim patří naše poděkování.

1. BÍLINSKÁ LEGENDA – 2007
Bílina má svoji první hokejovou legendu – Františka Lehkého.

Novinku přinesl 6.ročník Sláča cupu neregistrovaných hokejových mužstev. Na zimním stadionu v Bílině se poprvé udělovala cena legenda bílinského hokeje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Před zápasem Sláča team – Gigant Teplice ji obdržel František Lehký. „Já jsem začal hrát hokej v Jenišově Újezdě a od dvaceti potom v Bílině. A hrál jsem až do otevření umělé ledové plochy, to bylo někdy v roce 1980. Potom jsem začal trénovat žáky pod Domem pionýrů a mládeže. To jsem trénoval snad dvacet let. Vlastně jsem skončil, když se postavil krytý stadion,“ popsal svého velkého koníčka lední hokej Lehký. Ovšem byl také výborným fotbalistou. „Tehdy to nebyl problém. V zimě se hrál hokej a od jara do podzimu fotbal. V Bílině jsem hrál fotbal pětadvacet let. Mým největším úspěchem bylo, když jsem přestoupil do Plzně a hrál II.ligu.“ Ovšem zde se mu přilepila smůla na paty, po operaci menisku se po dvou letech vrátil do Bíliny. „Ale hokej jsem s tím mohl hrát dále.“ Lehký se netajil tím, že ho ocenění potěšilo a že byl vůbec první, kdo ho v Bílině dostal. „Je zajímavé, že jsem Míru Slačíka nikdy netrénoval a přesto si na mě vzpomněl. Já měl mladší žáky a jeho ve starších trénoval Jirka Hájek.“

Právě Miroslav Slačík, bývalý hráč Draků, který je organizátorem a duchovním otcem Sláča cupu, přišel s nápadem na novou cenu. „Jsem rád, že jsme se s cenou trefili. Pokud budu tento turnaj pořádat, bude se udělovat každoročně. Nebude problém najít řadu dalších lidí, kteří toho hodně pro bílinský hokej udělali,“ řekl Slačík.

2. BÍLINSKÁ LEGENDA – 2008

Druhou bílinskou legendou vyhlášen František Váňa.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Při turnaji neregistrovaných mužstev Sláča cup převzal cenu pro hokejovou legendu od organizátora turnaje Miroslava Slačíka dlouholetý trenér František Váňa. Dnes dvojnásobný dědeček nehrál hokej nikdy závodně, ale pouze rekreačně v odborářské lize jako levý bek za DJF Bílina. Nominace ho překvapila a při předávání byl hodně „naměko“. „Vůbec by mě nenapadlo, že si na mě někdo vzpomene, že jsem tady dělal do hokeje. Za to Slačíkům děkuji. Po hodně letech jsem celý den na zimáku. Já byl zvyklý na otevřenou plochu. Co jsme se naodklízeli sněhu, nastahovali vody, ale byla výborná parta, každý to dělal zadarmo a pro děti. Co jsme uspořádali turnajů a kolik lidí i ze sousedních Teplic nad námi ohrnovalo nos, že máme jen odkrytou plochu.“ V roce 1981 začal Váňa trénovat přípravku a došel s kluky až do starších žáků. Vzpomíná na brankaře Daniela Slačíka, který byl později řadu let jedničkou v áčku Draků. „Velice šikovný byl i Marian Ogurčák, škoda, že nepokračoval.“

Franta patřil mezi obětavce, bez kterých se v malých klubech nedá sport dělat. Počátkem 90.let zakoupil na šachtě starý autobus RTO, aby měl klub čím jezdit na zápasy. Zažilo se s ním mnoho legrace a ne na každý zápas se dojelo. Jednou hořel u Duchcova, když jeli kluci z tréninku z Litvínova. Franta ho opravoval celou noc, aby ráno mohl vyjet do Frýdlantu. Vyjel, ale nedojel, skončil u Rýnoltic na Liberecku. I za to si zaslouží Franta velké poděkování. S dětmi pracoval do roku 1995, to se již bílinský hokej rozpadal. Novou tradici založil v roce 1997 vznikem HC Draci, ale u toho již Franta nebyl. Dnes se věnuje rodině, zahrádce, rybaření, pětiletému vnukovi a nedávno narozené vnučce.

„Chtěl bych popřát bílinskému hokeji hlavně hodně dětí již od přípravky a hlavně aby z nich nechtěli rodiče mít hned hvězdy NHL. Aby děti chodily na zimák pro radost,“ loučil se František Váňa. Cenu pro legendu bílinského hokeje převzal poprvé v loňském roce František Lehký. „Kandidátů na cenu je ještě hodně a tak uvažujeme, že bychom při příštím ročníku předali ceny dvě,“ prozradil Bílinskému zpravodaji Miroslav Slačík starší.

3. a 4. BÍLINSKÁ LEGENDA – 2009

Třetí a čtvrtou bílinskou legendou byli vyhlášeni Jiří Hájek a Milan Kobrč.

V průběhu turnaje neregistrovaných hráčů Sláča Cup byli v letošním roce oceněny dokonce dvě legendy bílinského hokeje Jiří Hájek a Milan Kobrč.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

„Když jsme se přestěhovali ze Zabružan do Bíliny, šel jsem s klukem kolem nového stadionu, a tak jsme se zastavili. Klukovi se to líbilo a tak jsem šel tehdy za Vláďou Zdeňkem a on řekl, ať ho přivedu na trénink. A tím jsem začal i s trénováním já a bylo to až do roku 1990. Potom se to pomalu začalo rozpadat a po vzniku Draků jsem se k tomu již nedostal. Ale vzpomínám, když jsme tady pořádali žákovské turnaje. To se nedá s tím dnešním srovnat. Bylo to takové rodinné, všichni pomáhali, nikdo za to nic nechtěl, bylo to super,“ přidal pár vzpomínek Kobrč, který většinou působil jako ředitel turnaje.

Druhá legenda Jiří Hájek působí v HC Draci dodnes u áčka. Začínal v Proboštově a na vojně si zahrál i v Mariánských Lázních. Ovšem jeho nejlepší léta jsou spojena s trénováním v Bílině, nejdříve mládežnických mužstev a po založení Draků v roce 1997 u áčka. Jeho dlouholetá práce pro lední hokej byla oceněna v loňském roce hokejovým svazem u příležitostí 100.výročí ledního hokeje v Čechách.

5. a 6. BÍLINSKÁ LEGENDA – 2010

Bílinskými legendami byli vyhlášeni Miroslav Slačík st. a Oldřich Bubeníček.

V průběhu letošního jubilejního 10. ročníku turnaje neregistrovaných hráčů Sláča Cup byli oceněny dvě legendy bílinského hokeje Miroslav Slačík st. a Oldřich Bubeníček.

Míra Slačík pamatuje ještě ledovou plochu v Tyršově zahradě, kde hájil bílinskou branku. Na zápasy s Mnetěší, Lovosicemi nebo Chabařovicemi chodily stovky lidí. Chytal za dorostence i muže Lokomotivy. Zájem o něho měli i na vojně v Aši, ale podmínkou byla vlastní výstroj a to byl problém. Řadu let dělal vedoucího mužstva žáků a dorostu trenérovi Váňovi. Patřil k pořadatelům mnoha turnajů ještě na otevřené ploše. Stál u zrodu bílinských Draků a několik let byl i vedoucím A mužstva v době, kdy se pokoušelo nakouknout do II.ligy. „Vážím si ocenění, které jsem pod synů dostal. Byl jsem s nimi na ledě od žáčků a jsem rád, že u hokeje zůstali dodnes,“ svěřil se Slačík.

Druhý oceněný Olda Bubeníček nikdy hokej nehrál závodně, ale v Bílině v klubu působil od roku 1981 po pětadvacet let. „Starší syn začal chodit na hokej v první třídě a až do dorostu vydržel v brance. Mladší hrál obránce, ale v roce 1993 se mužstvo pro nedostatek dětí rozpadlo. Já začínal jako vedoucí mužstva. Koho by nepotěšilo, když si na odvedenou práci někdo po letech vzpomene. Míru Slačíka znám z hokeje od malička a musím mu poděkovat i za to, co dělá pro hokej dodnes,“ dodal Bubeníček. Také on patřil na otevřené ploše k organizátorům mnoha žákovských turnajů. V roce 1997 stál s desítkou dalších u zrodů HC Draci Bílina a byl prvním prezidentem klubu.

7. a 8. BÍLINSKÁ LEGENDA – 2011

Bílinskými legendami byli vyhlášeni Jaroslav Hubáček a Rudolf Masopust.

Také při 11.ročníku Sláča cupu byly vyhlášeny dvě legendy bílinského hokeje.

Jaroslav Hubáček – v hokejovém oddíle TJ Lokomotiva DPM Bílina začínal v roce 1981 u přípravky. Postupně se stal nepostradatelným pořadatelem řady žákovských turnajů. Stál u zrodu HC Draci Bílina v roce 1997 a ve výboru působil řadu let jako hospodář.

Rudolf Masopust – nepostradatelná postava otevřené ledové plochy i zimního stadionu. Celé roky působí jako pořadatel na žákovských turnajích a mistrovských zápasech mužů.

Start a Conversation

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *